Historie 18. oddílu junáků a skautek v Praze sahá až do roku 1930, kdy se někteří členové četného 8. oddílu rozhodli utvořit vlastní nový oddíl. Ti byli seskupeni zejména kolem bratrů Eduarda Skřivana a Adolfa Sequense. Mnozí zakladatelé a jejich známí byli členy mezinárodní organisace Rotary club, hodně jejich dětí se pak stalo členy nového oddílu. Aby si skauti odnesli něco z tradičního čísla 8, zažádali na ústředí o číslo 18. Tak vznikl 18. skautský oddíl a okrsek.
Tak byl zaregistrován 15. září 1931. Svou působnost začal oddíl velkoryse – velkým putovním táborem po Slovensku. První klubovna byla v Obecním domě, později v Jilské ul. „U Kočků“. V roce 1933 byl zakoupen pozemek u Zbirožského potoku v dnešní reservaci Skryje. Tam byl postaven i nádherně vymalovaný srub, který sloužil jako základna táborů v letech 1933–1940. Není bez zajímavosti, že tehdy vznikly legendy o třech pánech v cylindru a řetězu, kteří v noci u srubu straší, ale ráno po nich zbude jen vyšlapané místo v rohu tábořiště.
Roku 1939 měl okrsek 213 členů, z toho 156 vlčat, skautů a roverů a 57 šotků a skautek. Jako jediní v republice nosili členové černé šátky. V tomto roce se objevili v pohraničí hoši, kteří je měli taky, takže tato zajímavá mladá tradice záhy padla. K černým šátkům se vrátili roveři až v novém tisíciletí.
Pod hákovým křížem
Junák a totalitní režimy se nemají příliš v lásce a není se tedy čemu divit, že byla činnost střediska roku 1940 zapovězena. Zároveň byla zapečetěna klubovna a zabaven srub. Místo skautských táborů Němci kolem Zbirožského potoka honili partyzány. V této době začala fungovat slavná roverská družina dadové. Ti si vymysleli svůj vlastní jazyk (o kterém byla později napsána i knížka Dadové a dadština) a pořádali dál neoficiální skautské akce.
Od znovuzrození ke znovuzakázání
V revolučním květnu zahynuli na barikádách dva naši skauti František Skopec (+ 5.5.1945) a bratr Raďka Malý (+ 6.5.1945). Jiní skauti z osmnáctky přivítali v Praze náčelníka Rudolfa Plajnera, který se vracel z koncentráku. Činnost střediska, které si v této době dalo do názvu Kruh, byla obnovena. Do čela se vrátili Eduard Skřivana a Adolf Sequens.
V rozmezí let 1945–48 zažíval Junák v Československo nejlepší časy. Kruh měl 250 členů. Zároveň to ovšem byly časy bojů o přežití. Neustálé potyčky s komunisty ovládaným Svazem čsl. mládeže vyústili v roce 1949 a 1950 k opětovnému zrušení skautingu. Vše co mohlo být zabaveno, bylo opět zabaveno, mnozí vedoucí byli perzekvováni, jiní po těžké šikaně stran vlády zanechali činnosti, někteří odešli šířit skautské myšlenky alespoň k pionýrům.
Jádro osmnáctky, včetně zmíněných dadů, se ale dál scházelo. Nikdo netušil, že do obnovy Junáka to bude trvat dvacet let.
Dějiny do SAMETOVÉ REVOLUCE
V roce 1968, jakmile to tání poměrů, směřujících snad k socialismu s lidskou tváří, umožnilo, založili dadové 18. oddíl oldskautů a tím opět založili středisko Kruh. Brzy přidaly světlušky vedené sestrou Dušánkovou. 15ti členný oddíl skautů založil Ladislav Fiala – Norek.
11. Září 1969 vznikl pod vedením Bronislava Malého – Broni i oddíl vlčat. V roce 1970 přišel druhý a definitivní komunistický zákaz. Středisko opět přišlo o vše, včetně srubu, toho jsme se pak dočkali až v roce 1997. Norek se skauty přešel pod svazarm, ale oddíl brzy zanikl. Broňovi se podařilo převést vlčata pod T.O.M. – turistický oddíl mládeže. Dostal číslo 5057 a Broňa mu vyjednal v roce 1972 působení při Sokolu Dejvice.
Tam získal i klubovnu, kterou obývá středisko dodnes. V 70. letech jezdila vlčata, dělící se již na vlčata a starší vlčata, na tábory s Broňou a dadem Ešvou. Členů bylo dost a Broňa se nebál nabírat i v disidentských rodinách. V té době vznikli i klokani. Ti si vzali jméno dle staré prvorepublikové družiny. Ti s Broňou postavili srub na novém tábořišti v Chyškách.
Ten v Jezírkách, jak už bylo napsáno, měl ještě dlouho zůstat v držení komunistických papalášů. Roku 1982 vystřídali Klokani po dlouhých letech vedení Broňu. Jejich čelným představitelem byl Petr Blažka – Pet. Klokani si řekli, že, jsouce sami vačnatci, překřtí stávající družiny vlčat a starších vlčat. Vznikli skautské družiny ptakopysků a vombatů. Vlčata se nazývala ježury. Po dohodě s mladšími odbojnými rovery vlky dali klokani druhé vlčecí družině název jestřáby. A to je opět dědictví stále platné, tyto názvy zůstaly zachovány dodnes.
V kronice z listopadu 1989 stojí: dohráli jsme hru na ,vraha ve tmě´. Pak jsme si mohli s Ťunou konečně zahrát pinčeš. Peťák byl tou dobou jistě na nějaké manifestaci. A s ním mnoho dalších. Velkou otázkou po revoluci bylo zda středisko převést opět pod bedra junácké organisace, či se jeho ideálům už příliš vzdálilo. Nikdo ze stávajících vedoucích neměl osobní zkušenosti se skautskou metodikou, a tak také nikdo netušil, co očekávat. Že ovšem převážily skautské hlasy je nabíledni, tak bylo 18. Skautské středisko Kruh obnoveno. V současnosti probíhá ve středisku diskuse o jeho novodobých dějinách, a ty tedy přibudou někdy v blízké budoucnosti.
Z pramenů vyčerpal a vzpomínek pamětníků Kačer
